Birgit Kreipe: San Clemente

jeden kostel
pod ním ještě jeden kostel
pod ním na kost tvrdý chrám.

jednotlivé vrstvy sní
o sobě navzájem, sny na sobě
nakupené, zde třeba:

hoře kateřiny, planoucí
blouznění o svatozáři.
elektrický oblouk vyklenutý mezi aurou

a oním světem při zlaté byzantské báni.
sny o mučení, jak z kouzelné krabičky
deprese. vytržení, ráj

jen na pár vteřin. ručička se hne
a ze zdi vyrazí květiny
bují, šepotají – a už jsou rozšlapané.

ty s tím mopem, kýblem
vidíš, jak se u paty zdi
řeka dělí, hned za těmi starými bohy?

ano, vždycky by měla zůstat naděje
odlesk na hladině, tvůj odraz v zrcadle.
pod kostelem ještě jeden kostel

a pod ním jako kosti bílý chrám
a pod ním nějaký dům, vše zapomenuté
a pod tím peklo. nebo studna.